Zájezd do Milotic aneb, jak to všechno dobře dopadlo

Za mírného deště jsme se vydali v sobotu 25. května z parkoviště pod mostem zájezdovým autobusem ISUZU Lukáše Cupáka vstříc otevřené náručí obce Milotice. Na cestu dostali všichni tekutý Kinedryl, který byl uzavřen v cestovní lahvičce a mini Horalky, které nás okamžitě přenesly do našich mladých let, kdy jsme jezdili na školní výlety na Buchlov. Po výborném obědě v OBECNÍ HOSPODĚ jsme vyrazili za historií do zámku Milotice. Někteří mazali na prohlídku, jiní se jali špacírovat v dobových kostýmech po zámecké zahradě.  Při toulkách byla nejmenovaná historická dvojice půlhodinových majitelů zámku upozorněna starším párem na dobový nesoulad. Zámecká paní prý držela dobový vějíř, ale zámecký pán měl v ruce moderní mobilní telefon. Divíte se? Právě probíhalo hokejové čtvrtfinále se Švédskem. Konec druhé třetiny jsme stihli na nádvoří zámku, kde ve filmu Poslední aristokratka Eliška Balzerová drhla peří z hus. Průvan s telefonními daty, ale stál za to.

Nasyceni historií jsme naskákali do ISUZU a po úzké cestě, po které jsme předjeli jednoho vinaře na kole, jsme se ocitli v areálu vinných sklepů ŠIDLENY.  Původní búdy obdélníkového tvaru stávaly samostatně v jednom řádku vinoucím se do kopce. Od konce 50. let minulého století se Šidleny postupně rozrostly v členitý areál čítající 250 sklepů.  V krásném sklepě na nás už čekal vinař MARTIN EHRICH. Na stole měl poskládaných 10 vzorků vybraných vín. Košt začal. Každý vzorek byl pečlivě vysvětlen a popsán.  Kromě vína byl na stole pozdrav místního řezníka, tři mísy plné zdravých dobrot. K vínu mňam zakousnutí. Témat bylo přehršel. Špačci, zloději i vypouknutá dna lahví. Třeba řízené kvašení, to je panečku věc. Víno je pod kontrolu senzorů a čidel, tak aby splňovalo nejpřísnější  parametry. K zajímavostem patří barykové sudy na červené víno, které se vozí z Francie. Víno tam zraje zhruba jeden až dva roky.  K (ne)řízenému koštu po exkurzi do zákulisí sklepa vyhrávalo kytarové duo LAMI (Laďa a Mira).  Kdo nezpíval, mohl se vypravit s vinařem Martinem na procházku mezi sklepy. Cestou jsme míjeli i jeho původní sklep, který jeho maminka nařídila koupit tatínkovi, aby zedníci na stavbě nového domu neměli žízeň.  Martin Ehrlich patří mezi tři vinaře, kteří se vínem na Šidlenách zabývají na profesionální úrovni. Jeho vinohrad, který je na třech místech, čítá dohromady 10 000 hlav. I při takovém počtu sazenic je stále malovinař.

Čas rychle plynul a nastal čas návratu. Obtěžkáni vínem i krabicemi s vínem jsme se za večerního šera ploužili k našemu ISUZU. Cesta zpět utekla tak rychle, jak zpáteční cesta ubíhat má.  Do posledního písmene jsme naplnili lidové moudro, že po vínu se zpívá. Protože nebyla k mání kořalka nikdo nezblbnul. Spokojení účastníci zájezdu pod dozorem stožárů veřejného osvětlení dokráčeli hrdě a vzpřímeně do svých příbytků, neboť hokej jsme vyhráli a s vínem zkušeně remizovali. Na druhý den volá dopoledne Ruda Filip Anežce a říká: „Už nejsi zámecká paní, tak si dojdi na salát.“

J. Novák

Fotky zde www.rajce.idnes.cz/szzp/album/vylet-milotice-2024

Odkaz na vinařství Martin Ehrlich  www.vinarstviehrlich.cz/