Na sv. Martina bývá dobrá husina

„Na svatého Martina byla dobrá husina“, můžeme uvést začátek našeho vyprávění poměrně neznámým příslovím, které se váže ke svátku sv. Martina. Trio křupavých hus, které bylo naporcováno a nachystáno na symbolickou ochutnávku  zmizelo stejně rychle jako pára nad hrncem v kuchyni restaurace Přístav.  

Sraz malých i velkých „světlonošů“  byl i tentokrát u úřadovny v Horní Dědině. Ještě před pátou hodinou to vypadalo, že nás půjde sotva tucet, ale jako by mávnutím kouzelného proutku se najednou objevilo spousta  lampionů a mohli jsme vyrazit v čele se sv. Martinem a jeho klisnou Bobinou. Asistenci a doprovod bezchybně prováděla MP Zlín. Za svatým Martinem  kráčeli dva římští vojáci, kteří tvořili jeho družinu. Děvčata, co šla za nimi si pořád něco špitala a smála se jménu klisny. Cesta nám hezky ubíhala, v potemnělém Příluku vypadaly lampiony jako lucerničky se kterými pomalu letí broučci. Bobina byla tak klidná až nás to vyvádělo z míry. Jak říkal sv. Martin, je o rok starší a klidnější. Když jsem si vzpomněl, co vyváděla loni, tak jsem si říkal, že to musí být jiný kůň.

Všichni jsme si průvod užívali hlavně na cyklostezce, kde jsme byli pány situace. Po trase se k nám přidávali další a další účastníci a tak světelný had na stezce dosáhl úctyhodné délky. Had zasyčel, protáhl se přes přílucký most a dál se šinul do útulného náručí zahrádky v restauraci Přístav. Tam už čekaly pro děti soutěže a pro všechny svatomartinské dobroty. Kromě hus bylo nachystáno tradiční svatomartinské víno různých barev, svařák pro dospělé a čaj pro děti. Jako sladkou tečku bylo možnost ochutnat i výborné rohlíčky příluckých pekařek Anežky Novákové a Ivy Trubelikové.

A víte vůbec proč jsou svatomartinské rohlíky  zahnuté. To bylo tak. Jedna z legend praví, že Martina chtěla otrávit zlá macecha a když pekla rohlíky, ten jeho otrávila a na plechu zahnula, aby ho mezi ostatními poznala. Když ale plech z trouby vytáhla, stal se zázrak a všechny rohlíky byly zahnuté.

A  kdy začala tradice  svatomartinských oslav?  Bylo to až v 18. století, za vlády Josefa II. Neváže se tedy ke světci a pověsti o jeho životě. V listopadu končily úmluvy mezi čeledí nebo nájemci půdy a hospodářem, uzavíraly se nové dohody na nový rok. Majitelé vinic v tuto dobu chodili ke svým vinařům koštovat nové víno a podle toho, jak jim chutnalo, se rozhodli, zda jim smlouvu prodlouží. Když se shodli, měli hned co slavit.  Už od 15. století zasedala v tomto období chasa s pánem k jednomu stolu a společně si pochutnávali na huse. Hospodyně upekla vykrmeného ptáka a podle tradice nižší služebnictvo dostávalo křídla, aby při své službě bylo rychlé, jako kdyby létalo, vyšší služebnictvo pak stehna a zbytek patřil hospodáři. Pečou se i svatomartinské rohlíky, které jsou zahnuté jako podkovy. Ty pak neprovdané dívky rozdávaly chlapcům.

Teplý večer pokojně plynul, družina sv. Martina odložila kopí  a všichni jsme setrvávali v náručí příjemné zahrádky v restauraci Přístav. Děti běhaly sem a tam, sousedé si mezi sebou povídali a všichni jsme se cítili jako v sedmém nebi. Sv. Martin je znám jako patron cestovatelů a všech cestujících a zřejmě i proto se nám naše tak trochu cestovatelská akce opět podařila. 

Fotky si můžete prohlédnout zde. szzp.rajce.net/Na_sv._Martina_2015