Přílucké klabání 2014

Nejprve to vypadalo, že půjdme jenom my dva s Laďou Čelůstkou a pár věrných, ale nakonec šlo deset chasníků. Věkové složení bylo různé, byli tam kluci z první třídy, ale i starší hoši jako Kuba Novák a Petr Vozárik, kteří se ujali role pánů a vůdců. Petr vedl skupinku, která šla po levé straně cesty, Kuba šel po pravé straně. Jejich souhra a domluva při klabání  byla ukázková, Kuba mrkl na Petra, ten pokýval hlavou a ruce, které přerušily zvuk dvou řad klabaček letěly nahoru a z dětských úst se neslo známé volání. Jenom v sobotu ráno se už asi oba páni viděli v peřinách a místo „svítání klabeme“ se neslo Pekárenskou ulici „klekání klabeme“. Největší šok z toho měla moje Anežka, protože to křičeli přímo pod našimi okny.

Klabačky jsou slyšet proto, že na Zelený čtvrtek zvony umlkají a odlétají do Říma pro požehnání od Svatého otce.  Někdy se tvrdí, že zvony odlétají proto, že se bojí řehtaček (i těch příluckých). Letí zcela tiše, první ty nejstarší, které znají cestu, na konci malé, aby se neztratily. Kudy přesně zvony letí a jak překonávají Alpy není známo, jsou ale na tomto letu neúnavné,  není zpráv o tom, že by snad některý z nich let nevydržel, nebo se cestou ztratil. Na Bílou sobotu se zvony vrátí a zvoní: „Byl jsem tam! Byl jsem tam!“

Já jsem tam taky byl a viděl jsem na Bílou sobotu spokojené klabáče. Z klabaček se při vyklabávání kouřilo a korunky se jenom hrnuly. Velký dík patří všem, kdo přispěli do pokladní kabačky.  Poděkování patří taky manželům Končákovým , u kterých dostali hoši každý samostatný balíček sladkostí. Dík patří paní Filipové, která vezla párkrát děti nahoru, když jsem zrovna nemohl a taky Anežce Novákové, která opět připravila pro kluky pohoštění v podobě chutných špekáčků.

J.Novák

Fotky z Příluckého klabání si může te prohlédnout zde: szzp.rajce.net/Klabani_2014