Šidleny po druhé aneb jak to všechno dopadlo

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. V případě vinného sklepa to ovšem neplatí. Proto jsme již při jarní návštěvě Milotic buntovali s Martinem Ehrlichem, mimochodem majitelem jednoho z největších sklepů, podzimní návštěvu na akci Martinské Šidleny.  Termín akce týden po našich hodech nám náramně vyhovoval.  Baran byl pro procházce Přílukem zpátky v ohradě a oba bílí koníci z martinského průvodu se spokojeně pásli na zelené trávě. Co Vám budu povídat. Pěkné počasí je základem úspěchu každé venkovní akce. Sluníčko v sobotu svítilo jako na jaře a modrá obloha nám mávala a zvala na výlet. V 9 hodin přijel usměvavý Lukyn Cupák s modrým Mercedesem Sprinter. Na jaře tvrdil, že kožená sedadla německého vozu nikdy do sklepa nesmí, neboť jsou háklivá na kyselinky. Ale prošli jsme testem těsnosti. Cestou nám zpříjemnila posádka ve složení letuška Anežka a kapitán Pepa, kteří rozdávali koláčky i likér z 56 různých bylin. Uhodnete jaký? Správně, ten s německým parožím.  

První zastávka byla v Modré. Akvárium bylo Boží. Akvárium je vedle Velehradu, tak musí být Boží. Velké ryby se nám proháněly nad hlavou a my se po venkovní prohlídce a návštěvě pratura vydali vstříc otevřené náruči milotických sklepů. Po nezbytném obědě v Obecní hospodě, kde si někteří spolustolovníci krátili čas počítáním pepřových kuliček v omáčce, jsme přesně ve 13 hodin zatočili na úzkou cestu směrem k vinným sklepům.  Abych nezapomněl. Po obědě byl vynikající medovník, který servíroval osobně Zděněk z bufetu Za lajnou, který najdete na hřišti FK Příluky. Víno teklo plným proudem a Šidleny byly v obležení vzorkuchtivých ochutnavačů. Rychle koupit lístek, pozdravit se s Martinem, který nám dal pár cenných rad na cestu, a tady nás máte. Když máte otevřených 34 sklepů, dobrých rad není nikdy dost. Z počátku jsme chodili pospolu, ale posléze se vytvořilo několik koštujících skupinek. Převažovaly vzorky vína bílého, ale občas se vyskytlo i víno červené. A to mají Valaši rádi, však znají jenom bílé trnkové.

Pýchou Milotic je areál vinných sklepů stojící samostatně asi 1,5 km jihozápadně od obce pod kopcem Náklo. Vinařství se v Miloticích ujalo již před třicetiletou válkou a vinice byly původně soustředěny v trati zvané Horky. Vzhledem ke své poloze se však jako vinná hora lépe hodily Šidleny, takže koncem 17. století poskytli majitelé milotického panství Serényiové tuto bývalou pastvinu pro pěstování révy vinné. Název je odvozen od tzv. hory Šídlové, patřící obci Jiříkovice, zaniklé za Česko-uherských válek v 70. letech 15. století. V Šidlenách, které se staly dominantní vinnou horou Milotic, se později soustředila i výstavba sklepů a búd. Vinných sklepů ve středu viniční trati Šidleny je na 200, nejstarší sklep s vinařským lisem je z r. 1800. Hlavní pěstované odrůdy bílé jsou Rulandské, Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Tramín, Chardonnay, Müller Thurgau, z červených Frankovka, Svatovavřinecké, André, Zweigeltrebe a Portugal modrý.

Na milotické sklepy začal padat podzimní soumrak. Začala nám být kosa a tak nám útočiště poskytl velký Martinův sklep. Bylo narváno až po futra. Po několika vzorcích červeného jsme se šli s Martinem ochladit na vzduch. U vstupu do sklépka jsme potkali dvě ženské. A ta jedna povídá: „Tož jací šikovní ogaři idú ze sklepa“. A já ovíněný povídám: “Tož ba dcérky“. A Martin mi zašeptal: “ To je moja mama“.  V 18 hodin jsme se s búdami rozloučili. Někteří vinaři si dali pivo na cestu a vyrazili jsme slovy klasika: „Domů, pane Berka, domů“. Cesta uběhla jako voda ve Dřevnici a můj slib, že budeme na StarDance a fotbal doma, byl splněn.

J. Novák

www.rajce.idnes.cz/szzp/album/zajezd-milotice-2024-2